Diagnostika roztroušené sklerózy
Diagnostika roztroušené sklerózy prošla za posledních 100 let zásadním vývojem.
Rady a informace pro všechny, kteří musí přijmout do svého života nezvaného hosta – roztroušenou sklerózu mozkomíšní.
VíceDiagnostika roztroušené sklerózy prošla za posledních 100 let zásadním vývojem.
Dosud bohužel nejsou známy žádné prověřené možnosti primární prevence, tedy strategie, které mají za cíl předcházet vzniku onemocnění.
Průběh roztroušené sklerózy je u každého člověka jiný. U někoho probíhá onemocnění relativně mírně, s dobrou odezvu na léčbu, u někoho pak může vést k rychlé invalidizaci bez sebemenší reakce na nejmodernější léčbu.
Moderní léčba roztroušené sklerózy vyžaduje komplexní péči odborníků z oboru neurologie, fyzioterapie, psychoterapie, ergoterapie, kognitivní terapie atd. a zejména aktivní a odpovědný přístup samotného pacienta.
Akutní ataka (relaps) je definovaná jako nové nebo znovu se objevující příznaky trvající alespoň 24 hodin, a to v nepřítomnosti horečky nebo infekce. Její léčba spočívá v podání kortikosteroidů, žilně nebo orálně.
V současné době (v ČR od r. 2009) je možné zahájit dlouhodobou imunomodulační léčbu již po první klinické atace podezřelé z roztroušené sklerózy, pokud byla zaléčena kortikoidy.
Základním pilířem v dlouhodobé léčbě roztroušené sklerózy jsou u nás od 90. let tzv. léky modifikující přirozený průběh choroby (disease-modifying drugs – DMD), a to interferony beta (INF-beta) a glatiramer acetát (GA).
Všechny imunomodulační preparáty mají především protizánětlivý účinek. Jejich schopnost ovlivnit přirozený průběh nemoci se tedy týká pouze počátečních stadií choroby. V době přechodu nemoci do fáze sekundární progrese ztrácejí tyto léky svou účinnost.
U části nemocných se předpokládá účast patogenních protilátek na patogenetickém procesu u roztroušené sklerózy. Logickou cestou léčby je proto likvidace buněk, které mají potenciál vyzrát v buňky vytvářející protilátky (plasmocyty).
Příznaky nemoci ovlivňujeme v každém stádiu nemoci, pokud pacienta obtěžují. Je však třeba rozumně zvážit množství užívaných léků, aby jejich účinky nešly proti sobě, nemocného nezatížily a nezhoršily jeho kvalitu života.