Výskyt onemocnění

Na celém světě je odhadem 2,5 milionu nemocných roztroušenou sklerózou. V České republice se jejich počet odhaduje na 17 tisíc. Ročně je diagnostikováno kolem 700 nových pacientů.

Tento nárůst je dán zřejmě nejen možnostmi použití lepších a dostupnějších diagnostických metod, ale také vyšším výskytem autoimunitních onemocnění ve vyspělých státech obecně.

Onemocnění se vyskytuje častěji u žen a u Indoevropské populace. Prevalence v populaci (výskyt na 100 000 obyvatel) je kolem 1 %, pokud se roztroušená skleróza vyskytuje v příbuzenstvu, zvyšuje se pravděpodobnost onemocnění na 3 – 4%. Pokud onemocní jedno z jednovaječných dvojčat, má druhé 30 – 40 % šanci onemocnět také. Z toho vyplývá, že kromě genetických vlivů je velmi významný podíl vlivů prostředí. Za prokázané rizikové faktory se považuje infekce virem Epstein-Barrové (EBV), kouření a nedostatek vitaminu D. Poslední faktor vysvětluje, proč onemocnění přibývá směrem k pólům a proč nejnižší prevalence je na rovníku. Nově zjištěným rizikovým faktorem je obezita, zvláště v období puberty. To souvisí nejspíše s prozánětlivou funkcí leptinu, produkovaného tukovými buňkami.

Roztroušená skleróza je převážně o onemocnění mladých dospělých lidí. Vrchol výskytu prvních příznaků nemoci je u nejčastější relabující remitující (RR RS) formy mezi 20. - 40. rokem života. RS však může u daného člověka probíhat již delší dobu inaparentně, tedy skrytě. Stále častěji je diagnostikována i u dětí a dospívajících. Na druhou existují dobře dokumentované případy onemocnění s prvními projevy až v šesté či sedmé dekádě života.  Ženy jsou postiženy v průměru 2-3 krát častěji než muži, což může být vysvětleno vlivem pohlavních hormonů na imunitní systém. 

Méně častá (10-15%) primárně progresivní forma onemocnění (PP RS) má poněkud jiné charakteristiky. Ženy i muži jsou postiženi přibližně stejně často. Tento typ nemoci začíná většinou později, typicky ve 4. - 5. dekádě života. Existují však i velmi vzácné familiární případy PP RS, kdy se první příznaky objevují ještě před 40. rokem věku pacienta.

Výskyt roztroušené sklerózy se liší v závislosti na etnickém původu a geografické oblasti. RS postihuje nejčastěji indoevropskou rasu v mírném pásmu severní polokoule, počet nemocných pak narůstá se vzdáleností od rovníku. Minimální výskyt kolem rovníku a jeho nárůst se zeměpisnou šířkou se dává do souvislosti se slunečním svitem a vlivem vitamínu D na imunitní systém. Nicméně údaje o výskytu se mohou podstatně lišit i v rámci určité geografické oblasti, kde by zeměpisná šířka i podnebí měly být podobné a poměrně stálé.  Tyto rozdíly naznačují, že geografické faktory jsou opět jen částí složité mozaiky. 

Roztroušená skleróza se vyskytuje nejčastěji u lidí bílé rasy (zejména původem ze severní Evropy), v ostatních etnických skupinách je prevalence onemocnění nižší. Bez ohledu na zeměpisnou šířku, ve které žijí, existují určité populační skupiny RS téměř nedotknuté – jako např. Eskymáci, maďarští Romové, Laponci, australští domorodci či Maorové na Novém Zélandu. Rovněž migrace z jedné geografické oblasti do druhé možná může ovlivnit riziko vzniku RS. Migrační studie ukazují, že pokud se člověk vystěhuje po 15. roce věku ze země s vysokým rizikem RS do země s nízkým rizikem RS, přináší si s sebou riziko země, ve které vyrostl. Totéž platí i opačně. V souladu se základní teorií o složitých interakcích genetických a environmentálních faktorů nutných pro vznik RS podporují tyto studie názor na existenci určitého spouštěcího zevního faktoru působícího v prvních letech života. Tento je pak zřejmě schopen u geneticky disponovaných jedinců za daných vnějších podmínek vyvolat onemocnění.