Preventivní pohybový program u pacientů s RS
Vhodná rehabilitační léčba a kondiční pohybový program by měl být zahájen co nejdříve, aby se předešlo porušení motorické funkce nedostatkem pohybu nebo procesem choroby.
Udržení funkce je vždy jednodušší než obnova funkce ztracené nebo vážný poškozené.
Bylo prokázáno, že osoby s roztroušenou sklerózou mají oproti běžné populaci sníženou úroveň pohybové aktivity dokonce i v případě, kdy nemají žádné neurologické obtíže. Tato nedostatečná pohybová aktivita však vede ke snížení kondice, a tedy dalšímu zhoršování zdravotního stavu.
Pro zvýšení svalové kondice je doporučována vytrvalostní aerobní trénink a posilovací cvičení.
Při posilovacím tréninku se zlepšuje především svalová síla, výkon a vytrvalost posilovaných svalů. Trénink by měl být zaměřen specificky na nejčastěji oslabené svaly dolních končetin a hlubokého stabilizačního systému páteře. Vhodné je, aby alespoň zpočátku probíhal trénink pod vedením fyzioterapeuta nebo trenéra se znalostí zdravotně zaměřeného cvičení.
Pro trénink vytrvalosti se doporučuje frekvence cvičení 3-5krát týdně po dobu minimálně 30 minut. Intenzita cvičení by měla být subjektivně vnímána jako středně těžká. Nejčastěji se pro vytrvalostní trénink využívají různé aerobní stroje: rotoped, crossový trenažér, veslařský trenažér, běžecký pás. Oba typy tréninku je možné kombinovat.
Dobré zkušenosti jsou u pacientů s roztroušenou sklerózou s tzv. kruhovým tréninkem, kdy se cvičí po kratší dobu na předem určených cvičebních stanovištích. Tato forma tréninku je díky intermitentní zátěži vnímána jako méně obtížná a díky pestrosti cviků také více motivující.
Tyto formy tréninku je vhodné doplnit i nějakou pomalejší pohybovou aktivitou pro zlepšení vnímání vlastního těla (např. jóga, taichi, čikung, pilates, cvičení podle Feldenkreise, zdravotní tělesná výchova, relaxační cvičení).
Kondiční doporučení při relaps-remitentní formě
Při nejčastější formě roztroušené sklerózy, formě relaps-remitentní, je typické zhoršení neurologických příznaků (relaps, ataka) střídané delšími obdobími bez příznaků nebo s minimálními příznaky. V období neurologického zhoršení (ataky), které je léčené kortikosteroidy, není vhodné zatěžovat tělo další namáhavou fyzickou aktivitou a je lépe zařadit spíše pasivní nebo relaxační cvičení.
Po přeléčení ataky je však vhodné v pravidelné fyzické aktivitě opět pokračovat. V některých případech, pokud přetrvává po atace motorický deficit, je navíc potřeba zařadit individuální rehabilitační léčbu pro ovlivnění tohoto deficitu. Nejčastěji se využívají různé metodiky cvičení na neurofyziologickém podkladě, zpravidla vybírané podle potřeb pacienta a možností daného rehabilitačního pracoviště.
Jednou z typických charakteristik pacientů s roztroušenou sklerózou je možnost komplexního zotavení z ataky, dokonce i v případech, kdy je ataka provázena těžkým neurologickým nálezem. Tato schopnost regenerace centrálního nervového systému může být způsobena odezněním zánětu, procesem demyelinizace, vlivem neuroplasticity nebo jejich kombinací. Neuroplasticita je schopnost centrální nervové soustavy přizpůsobovat se působícím podnětům funkční i strukturální přestavbou. Možnosti neuroplasticity jsou největší právě v časných fázích onemocnění, kdy ještě nejsou vyčerpány funkční rezervy centrálního nervového systému. Pro optimální využití procesů neuroplasticity je ideální zahájit rehabilitační léčbu co nejdříve po atace, protože právě díky cíleným rehabilitačním postupům je možný proces neuroplasticity významně podpořit.
Rehabilitacev pozdějších stadiích nemoci
Pro pozdější stadium RS je typická snaha udržet co nejdéle funkční stav bez vážného omezení hybnosti a dalších funkcí, které umožní participaci jedince ve společnosti (práce/rodinný život/volnočasové aktivity) a významně ovlivní kvalitu života. Důležité je nadále udržovat zdravý životní styl s pravidelným pohybem. Pokud se u pacienta objeví nějaké neurologické symptomy, měla by být rehabilitace zaměřena na jejich zmírnění nebo odstranění (viz dále symptomatologická rehabilitace).
Bohužel i přes současné možnosti farmakologické léčby se u některých pacientů nedaří progres choroby ovlivnit a mohou se rozvinout výrazná omezení hybnosti. Zde je na místě kromě cvičení zaměřené na zmírněné obtíží také doporučení vhodných kompenzačních pomůcek a sociální poradenství (poradenství dostupných sociálních dávek, vyřízení invalidního důchodu, průkazu ZTP apod). Na místě je také podpora blízkých pečujících osob.
Mgr. Klára Novotná
