Roztroušená skleróza nemoc tisíce tváří

Podat přesné informace o roztroušené skleróze není úplně jednoduché. Navzdory velkému pokroku ve výzkumu zůstává RS od doby prvního popisu nemoci v r. 1868 hádankou s mnoha otazníky.

Stále nevíme, co přesně nemoc způsobuje, stejně tak dosud neumíme nemoc zcela vyléčit. Průběh onemocnění se mezi jednotlivými pacienty velmi liší. RS se proto někdy označuje jako „nemoc tisíce tváří“.

Co je roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza (RS) chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému (CNS) s podílem progresivní degenerace a významnou imunologickou složkou v patogenezi. Jedná se o nejčastější neurologické onemocnění způsobující invaliditu mladých osob v produktivním věku. Klinicky je nejčastěji charakterizováno opakujícími se epizodami (atakami) neurologických příznaků. Ty vznikají na podkladě autoimunitního zánětu v centrálním nervovém systému (mozek a mícha). Ataky trvají nejméně 24 hodin, většinou ale dny, méně často týdny. Po atakách následuje částečný nebo téměř úplný návrat do normálu.

Zjednodušenou odpověď na otázku „co je RS“ nám pak poskytuje sama její definice. Slovo „skleróza“ pochází z řečtiny a označuje „ztvrdlou, jizevnatou tkáň“. „Multiple“ pak znamená „násobný, rozmanitý“. Opakované epizody (ataky) roztroušené sklerózy tak tedy způsobují vznik mnoha „jizev“ v centrálním nervovém systému. Různými mechanismy dochází k narušení struktury a funkce bílé i šedé hmoty mozkové. V počátečním stádiu onemocnění stojí v popředí změny zánětlivé, později v průběhu onemocnění pak spíše neurodegenerativní. Postupně tak dochází k trvalému poškození nervové tkáně a nevratnému nárůstu neurologického postižení v řadě funkčních systémů. Ataky nemoci přicházejí kdykoli a mohou postihnout kteroukoli oblast CNS, klinický obraz nemoci je tak velmi rozmanitý.


Co se děje při roztroušené skleróze

Roztroušená skleróza je považována za onemocnění s autoimunitními rysy. Buňky imunitního systému, lymfocity, rozpoznávají molekuly přítomné na vlastních tkáních jako cizí a zahajují proti nim útok.Takových onemocnění je celá řada a společným jmenovatelem jsou geny, které rozhodují o rozpoznání antigenů. Proto se v rodině člověka s roztroušenou sklerózou často setkáváme s další autoimunitní chorobou.

U lidí s roztroušenou sklerózou jejich vlastní imunitní systém, který má za normálních okolností bojovat proti infekcím a škodlivým vlivům, nedopatřením považuje za cizorodou látku myelin. Myelin je bílá substance, která obaluje nervová vlákna přenášející signály z mozku přes míchu do celého těla, a to podobným způsobem, jako kůra chrání strom. Izoluje je, čímž stoupá rychlost přenosu elektrických signálů. Takto napadený myelin se tak v různém rozsahu na četných místech mozku a míchy rozpadá. To způsobuje poruchy vedoucí k velké rozmanitosti klinických obrazů, protože nervové dráhy, jejichž myelin je degradován, se nepředvídatelně liší u jednotlivých pacientů. Proto u RS neexistuje jednotný klinický obraz. 

Ve většině případů zánět sám vede jen k přechodným funkčním poruchám. Nicméně když odezní, mohou po něm zůstat jizvy, přes které se nepřenese nervový vzruch. Funkční kapacita v těchto místech je trvale zničena.

Dnes víme, že již od začátku nemoci dochází nejen k poškození myelinu, ale v různé míře také k destrukci nervových vláken (axonů). Ta jsou nositeli funkce a nejsou v CNS nahraditelná. Míra poškození těchto vláken pak rozhoduje o zbytkovém postižení po akutních atakách i o celkové míře invalidity pacienta.


Základní informace o nemoci přináší zdravotníkům i laické veřejnosti příručka: Havrdová E. et al., Roztroušená skleróza v praxi, Galén, Praha 2015.»